Globálně koordinovaná ochrana klimatu byla v podstatě zahájena přijetím Rámcové úmluvy o změně klimatu z roku 1992. Státy světa včetně České republiky se velmi často setkávají na koordinačních konferencích smluvních stran (tzv. Conference of Parties, zkratka COP). Jednotlivé konference se označují jako COP1, COP2, atd. a na nich jsou přijímány společné závazky. Mezivládní panel pro klimatickou změnu (IPCC) pak dostává od stovek vědců zabývajících se klimatem velmi podrobnou klimatické zprávy - ta poslední s názvem Climate Change 2022: Impacts, Adaptation and Vulnerability má více než 3000 stran a je v příloze níže. Velmi ambiciózní, finančně velkorysou klimatickou politiku a plán stát se světovým lídrem v klimatické politice má vláda prezidenta J. Bidena:

Přes svoji naléhavost se otázka migrace spojené s klimatickými změna dostala na mezinárodní agendu relativně nedávno a k hlavnímu politickému průlomu došlo až v roce 2015. 

Obecně respektované Hlavní zásady vnitřního vysídlení (Guiding Principles on Internal Displacement) z roku 1998 se zmiňují o katastrofách, nezmiňují však změnu klimatu. Cancúnský rámec pro přizpůsobení se změnám klimatu (přijatý v roce 2010 na COP16) sice uznal "přesídlení, migraci a plánované přemístění vyvolané změnou klimatu" jako důležité výzvy pro přizpůsobení a zavázal státy, aby zlepšily koordinaci a spolupráci - ale následná opatření zůstala velmi omezená.

Až v roce 2015 státy vyjednávající tzv. Sendaiský rámec pro snižování rizika katastrof na období 2015-2030 přijaly po velmi složitých diskusích několik ustanovení o lidské mobilitě. Rámec uznává vysídlení jako zničující dopad katastrof a podporuje globální a regionální spolupráci za účelem snížení rizika katastrof (včetně rizika vysídlení), posílení připravenosti a reakce a začlenění potřeb osob vysídlených v důsledku katastrofy při rekonstrukci po katastrofě.

V říjnu 2015 pak celkem 109 států schválilo agendu ochrany tzv. Nansenovy iniciativy, která představuje řadu nástrojů pro řízení a snižování rizik vysídlení a pro ochranu vysídlených osob.

Klimatická konference v Paříži (COP21) následně v prosinci 2015 dala pokyn tzv. Varšavskému mezinárodnímu mechanismu pro ztráty a škody (WIM), aby zřídil pracovní skupinu pro vypracování doporučení pro integrované přístupy k odvrácení, minimalizaci a řešení vysídlení souvisejících s nepříznivými dopady změny klimatu. V prosinci 2015 byla rovněž přijata Agenda pro udržitelný rozvoj 2030 se specifickým cílem udržitelného rozvoje č. 13 a s ním úkol přijmout naléhavá opatření v boji proti změně klimatu a jejím dopadům. Tento cíl je rovněž důležitý pro vysídlení související se změnou klimatu, přestože tento problém přímo nezmiňuje.

Doporučení WIM Task Force on Displacement byla jednomyslně schválena státy na konferenci COP24 v Katowicích v prosinci 2018. Ve stejném měsíci OSN přijala Globální pakt o migraci (GCM) obsahující podrobné závazky a doporučení důležité pro prevenci a řešení vysídlení souvisejícího se změnou klimatu. I když žádný z těchto nástrojů není právně závazný, všechny jsou vysoce autoritativní. Mnoho vlád a některých regionálních organizací začalo plnit své závazky, mnoho států tato nezávazná ustanovení přijalo do svých národních právních řádů a regionálních rámců spolupráce a objevuje se celá řada účinných postupů a iniciativ. Stupeň soudržnosti a spolupráce napříč tematickými oblastmi snižování rizika katastrof a obecně politikou v oblasti změny klimatu a migrací je rovněž nadějný.